O jednom vánočním miminku... Příběh z porodnice, který vás dojme

O Vánocích je důležité být spolu. Osud ale naděluje po svém. Přečtěte si příběh, na který lékaři známé pražské porodnice dodnes s láskou vzpomínají. Hlavní roli sehrál internet.

Ještě před nedávnem bylo porodnictví pojímáno velmi mechanisticky, pouze s pohledem na jeho fyzické zvládnutí. V dnešní době se vedle somatiky věnuje péče i psychické stránce, a to nejen těhotné nebo rodící ženy, ale i celé její rodiny. Dnes vám přinášíme příběh, který je dokladem, jak moderní technologie může pomoci při řešení lékařsky, ale i lidsky složité situace. Vypráví docent Antonín Pařízek z porodnice u Apolináře...

Internetový přenos jako dobrý vtip

V roce 2000 rodila na naší klinice žena, jejíž manžel nemohl být přítomen u porodu svého dítěte. V termínu porodu pracoval jako pilot dopravního letadla v Kataru. V té době padl právě u tohoto porodu „rádoby vydařený“ vtip, že bychom mohli porod přenést manželovi tak leda po internetu. O čtyři roky později, v prosinci roku 2004, se tato žena dostavila na naši porodnickou kliniku znovu, čekala druhé dítě a pro porod si vybrala opět naši porodnici.

Manžel se opět z pracovních důvodů nemohl porodu zúčastnit. Během doby se stal u jihokorejské společnosti Korean Air prvním českým kapitánem Boeingu 747, kterému se všeobecně vžila přezdívka „Jumbo“. Rozhodli jsme se této rodině nabídnout pokus o online přenos porodu do Soulu. Rodina vyslovila souhlas a my jsme začali s přípravami technického zvládnutí myšlenky. Otec ale nakonec, krátce před termínem porodu, dostal v zaměstnání volno. Přiletěl ze Soulu do Prahy, aby byl přítomen u porodu svého dítěte. A tak jsme od dosud teoretických příprav internetového přenosu okamžitě ustoupili.

Mělo to tak být...

Avšak tři týdny před termínem porodu první dítě onemocnělo planými neštovicemi. Přestože jsou plané neštovice naprosto běžná dětská infekční nemoc, nastal v rodině závažný medicínský problém. Matka tuto infekční chorobu ještě nikdy neprodělala. Když krátce před porodem těhotná žena onemocní planými neštovicemi, je vysoce pravděpodobné, že touto chorobou onemocní i novorozenec. Onemocnění novorozence planými neštovicemi může způsobit jeho závažné zdravotní komplikace.

Nastalo usilovné hledaní řešení vzniklého problému. Nejprve jsme u matky provedli krevní testy. Zkoumali jsme, jestli přece jen nemá vlastní protilátky proti viru neštovic. Protilátky nalezeny nebyly a bylo pravděpodobné, že infekci během tří týdnů dostane. Inkubační doba planých neštovic je právě tři týdny. Bylo proto rozhodnuto o rychlém ukončení těhotenství a pak o okamžité izolaci matky od narozeného dítěte. Dítě s planými neštovicemi odvezl manžel k prarodičům na opačný konec republiky, kde s ním také zůstal...

Vše bez komplikací

Umělé vyvolání porodu proběhlo bez komplikací a bez komplikací probíhal i porod samotný. Technický kousek - internetový přenos - se při řešení nečekaných zdravotnických komplikací dostal na samý okraj našeho zájmu, ale přesto jsme se pokusili o rychlou improvizaci, o vybudování online přenosu otci, který pečoval o nemocného syna daleko od porodnice.

Největší problém představovalo rychlé vyřízení právních formalit a hlavně překročení bezpečnostního systému ochrany dat v naší nemocnici. Vše, včetně zakoupení nové kamery, se podařilo pomocí nezměrného úsilí mnoha odborníků zvládnout během neuvěřitelných čtyř hodin.

Zhruba v polovině první doby porodní jsme otci zaslali kód, pomocí kterého se mohl připojit k webové kameře na porodním sále. A tak měl otec možnost být u porodu, přestože byl více než 400 kilometrů od porodnice, kde jeho žena rodila. Technicky se tedy problém podařilo zvládnout. Od samotného počátku našich úvah o přenosu porodu přes internet bylo jasným cílem, aby přenos byl absolutně soukromý. Internetový přenos měl sloužit pouze jedné rodině a nikoliv pozorovatelům z celého světa.

Nutné odloučení od narozené dcery...

A tak se narodila Anička. Bylo to první miminko, jehož porod byl v České republice přenášen on-line. Jenže, tři hodiny po porodu musela maminka odejít domů. Prožívala svoji inkubační dobu, hrozil u ní výsev planých neštovic. Pokud by se tak stalo v porodnici, byla závažným způsobem ohrožena nejen její malá dcerka, ale i všichni ostatní novorozenci v porodnici.

Těsně před vánočními svátky tak byla matka okamžitě po porodu izolována na dlouhou dobu od svého dítěte. Otec se musel vrátit zpět do svého zaměstnání do Soulu. Nemocný syn se léčil z planých neštovic u prarodičů. Novorozená dcera byla v dlouhodobé, téměř třítýdenní, izolaci v porodnici a matka zůstala osamocena doma.

Prováděl jsem vizity u matky doma, v tomto případě i se svojí dcerou. Bylo zřejmé, že je matka smutná. Nastala málo vídaná kombinace mnoha negativních faktorů na psychiku ženy po porodu. Po předchozím strachu o zdárné vyřešení složité perinatologické situace (vyšetření v porodnickém zařízení, vyšetření na infekčním oddělení, čekání na výsledek vyšetření protilátek proti viru planých neštovic, rozhodování o způsobu a načasování ukončení těhotenství a průběh vlastního porodu) se objevují i počínající známky poporodních změn („poporodní blues“). Osamění nebylo jen pocitové, ale faktické, a to ještě ve všeobecně citově prožívané době vánočních svátků.

Kojit! Ale jak?

Nastává další nemalý a pro život matky a Aničky ne nevýznamný problém. Matka chtěla svoji dceru kojit. Laktace třetí den po porodu úspěšně nastoupila, ale bez kontaktu s dítětem se začala během několika málo dní vytrácet.

Ustávání laktace u matky, která chtěla kojit (své první dítě kojila tři roky), byla podnětem dalšího nápadu. Ten spočíval v obnovení internetového přenosu, nyní dítěte, které bylo vynuceně v izolaci v porodnickém zařízení. Po vyslovení myšlenky jsme téměř okamžitě zajistili kabely, vybalili již uschovanou kameru a začal více než dvoutýdenní internetový přenos, kdy matka měla možnost sledovat svoje dítě v izolaci.

Prostřednictvím „tajného“ resp. rodinného kódu měl stejnou možnost i otec, který v té době již zase létal po celém světě. Skvěle začaly spolupracovat dětské sestry. Naučily se nejen vzorně a 24 hodin denně ovládat kameru, ale přispěly i svým dílem k dalšímu nápadu. Začaly psát rodičům vzkazy o všem, co jejich dcera v izolaci prožívala – koupaní, krmení a podobně. A jak vše dopadlo? Podařilo se mamince svoji dcerku začít kojit? A jak vypadalo jejich setkání? Celý příběh si můžete přečíst v článku ZDE, kde najdete i spoustu fotografií.